spolubydlící

Minulý týden jsem při mytí oken narazila na spolubydlícího.

 Rozhodně není náš jediný, ale tenhle stál za vyfocení. Krabičku sirek pro porovnání velikosti jsem po ruce neměla, ale byl to opravdu kus! Dost nelibě nesl, že jsem mu musela zrušit pavučinu, ale jinak jsem byla velmi opatrná. Nicméně jsem si uvědomila, jak málo o pavoucích vím. Odhadla jsem, že jde o křižáka :) a googlila.  Ten náš byl (teď už po něm zbyl jen ten neumytý roh) tedy Araneus diadematus , s největší pravděpodobností podle rozměrů samička. Zda, kde a jak přezimovávají jsem se nedozvěděla. Źijí snad rok, maximálně dva. Tak kdo ví? Třeba se na jaře zase potkáme :))

prší

 Už od rána. Je to snad nejhnusnější den za posledních několik měsíců. A zrovna takový den se musel stát dnem D pro MLT.  V osm třicet ráno odjezd na první opravdovou školu v přírodě. Děti , rodiče i učitelky to nesli statečně, ale mám pocit , že všem bylo jasné, že to není úplně ono. Snad moc žáčků neonemocní a aspoň občas navzdory předpovědi pršet přestane, aby si tu přírodu mohli prohlížet nejen z oken. A maminky? Za sebe můžu říct , že je tu prázdno ;) Není ani MDH ani MDMD.  Bez těch všech časových limitů - konec vyučování, začátek treninku atd- se mi funguje dost problematicky. Tak nějak ne a ne se rozhoupat k nějaké velké akci. Na všechno je tak nějak víc - dost - času. Ne že bych se vyloženě flákala, ale tempo je rozhodně volnější. Mám víceméně uklizeno, přichystáno na zítřejší čištění koberců. V hlavě pár háčkovacích projektů. Na večeři se dnes chystáme s MDOD ven. Pár dní klídku přijde vhod. Pak se mi rodinka začne postupně vracet ;)

místo činu

Prý budou kreslit na kameny. MLT. Dostali křídy a pak bylo dlouhé ticho. Mělo být podezdřelé. Tohle spáchali.

Takhle zdrhali

Tahle to pak žehlili

Déšť bude mít , co dělat. Sice to asi nezvládne bez pomoci, ale co už ... ;)

Pumpkin Pie

neboli výzva ;) Už asi šestnáct let vzdoruji a odmítám z dýní vyrábět cokoli jiného než Jack O´Lantern. A že to MDH, trénovaný léta kanadskou manželkou, mnohokrát zkoušel. V lecčem jsem už po létech povolila, hlavně proto, že se tu už dá kupit dost ingrediencí a pomůcek, které se před lety velmi špatně sháněly. Jen do té dýně se mi moc nechtělo. V pátek jsme ale dostali pozvánku od sousedů ,  rodičů spolužáka MLT, dostavit se na Dýňování na jejich zahradě. V něčem oranžovém a s něčím dýňovým s sebou. Hned jak jsem pozvání přijala, polil mně pot :) Co teď?! Není vyhnutí , jde se na to! Takže fofrem googlit, zjistit, co zásadního potřebuji a nemám doma. Rychle do M&S, k číňanovi pro pumpkina a pak zase googlit, tentokrát důkladněji. Výsledek stejný jako u všeho. Spousta receptů plus mínus stejných, ale přece kapánek jiných a hlavně stejně všech těch jedině správných a nej zaručených ;). První úskalí. Těsto. Jako obvykle míry. Do smrti nepochopím, jak se dá odměřit cup studeného (v případě těsta na pie co nejvíc chladného) másla. Zase tiše závidím všem americkým hospodyňkám. Jak ráda bych byla ta , dle MDH, pitomá housewife, která vše potřebné koupí hotové v každém supermarketu. Ne, že bych chtěla žít na polotovarech, ale jsou věci, které je rozhodně rychlejší a zaručenější použít předpřipravené ;) Já po prvním neuspěšném pokusu o koupi propadám panice,  znovu googlím a rozhoduji se pro jednu možnost. Do toho ale zjišťuji, že nemám rýži na rizoto a vyrážím. Zkusmo zkontroluji příšlušný regál a hurááá. Je tam. Beru dvě. Jistota je jistota ;)

 Druhé úskalí. Kolik je potřeba nakrájené dýně na two cups of  fresh pureé? Z dvou kil vezmu zhruba půlku , oloupu nakrájím a zkouším do měkka upéct v troubě. Po hodině se vzdávám, přendavám do jiné nádoby a do MW. Dalších deset minut. Na víc už nemám nervy ;)

Po vychladnutí nastává úskalí třetí. Mixer odmítá mixovat. Tedy ne fungovat, ale fungovat naplněný dýňovými kousky. Takže zpátky do původní nádoby a zkouším tyčový, ponorný. Uff. Jde to. Sice nevím, jak vypadá pureé, ale snad je to ono. Odměřit . Kilo se smrsklo na cca šedesát deka, ale potřebné množství mám. Smíchat s hnědým cukrem,citronovou kůrou, skořicí, mixed spice, nutmeg, smetanou a vejci zvládám. Nalít do připraveného těsta taky. Trouba předehřátá a nastavená na třičtvrtě hodiny. A děj se, vůle boží ;)

Je tu.

Úskalí číslo čtyři nastane až těsně před odchodem. Až bude potřeba vyjmout koláč z formy a položit na jiný nosič. No, možná nastane až přímo u hostitelů. To pokud neseberu odvahu :) Dost na tom, že i tak nesu vlastně ´zajíce v pytli´. Snad bude poživatelný :)