zase

jsem toho spoustu nestihla. A nemám na mysli  vánoční gruntování nebo víc druhů cukroví. Velký uklid provozuju podle nálady a potřeby. Odmítám mít okna v mrazu, jen proto, že se to má a odstavovat skříně od zdí, když za ně nic důležitého nezapadlo. I s množstvím pečiva jsem spokojená. Co mne jako každý rok trochu mrzí je, že jsem zase pozapoměla na takové to vlastní tvoření -  rodinné novoročenky, girlanda na krb,  přáníčka, výzdoba na okna, drobnosti pro kamarádky a švagrové... Něco s dětma -  dárečky pro učitelky, něco sama. Pár věcí zůstalo na půl cesty - hromada nenapnutých háčkovaných vloček, pár mi došlo pozdě. Moje předvánoční aktivity proběhly jako každý rok. Nejdřív mne koncem října zachvátí žaludeční nevolnost při poslechu koled v supermarketu. Pak sepíšu seznam a s příchodem adventu udělám výzdobu a nakoupím základ dárků. Další je fáze úlevy. Tam zpomalím, a pak nestíhám. Teda stíhám, ale už jen to základní. Zajistit ozdobení stromečku, dokoupit a zabalit dárky. Poslední fáze je nákup potravin. Pečlivě volím provozovnu mimo obchodní centra, pro kapra posílám MDH. Zítra jdu na to!

a slibuji, že příští rok se polepším....

tak co?

Stihnou to nebo ne? Vykvetou a zavoní?

Neodolala jsem. Podle květináčků by měly být bílé. Jako sníh. Jako letošní barva - stříbrné nevedou :) - mých Vánoc.
A co barborky?

Letos jsou ze zahrady od mojí mámy. Taky mají skluz. Neuschnu snad příští rok?! ;)

při hledání lístků

do divadla vhodných jako vánoční dárek pro  mé rodiče jsem narazila na představení divadla Kalich Bílý dalmatin - muzikál pro děti. Nadšeně jsem lístky koupila. To bude pro děti zážitek! Zvlášť v předvánoční době...Jak se víc a víc blížil den D začínala jsem tušit, že to nebude jen tak. Poctivě jsem si našla co nejméně komplikované spojení MHD obnášející autobus a tramvaj. Psychicky se připravila na zvýšený počet stresových situací a... Ješte než jsem stačila zamknout dům oba MLT ponořili ruce v pletených rukavicích až po zápěstí do sněhu. Během asi dvouminutové cesty k zastávce jeden upadl těsně po varování, že ten led klouže a tentýž upadl i v autobuse hned po mém upozornění, ať se pořádně drží. Než začalo představení bylo nekonečné frflání o tom, že špatne vidí a houpání se na sklápěcích sedadlech. O přestávce přišel hlad a žízeň. Po představení byla další scénka u McD. I tentokrát o hračce. Cestou domů už jen bitka o sedadlo v tramvaji a pošlapané nohy moje a několika cestujících v metru....Kde jsem udělala chybu? :))

včera MMD

vyfasovala další 1* z velké písemky a vzhledem k tomu, že byl pátek a kvůli mrazu nešla na plavání a nemusela se učit, přišla s tím, že chce taky háčkovat. Šla hledat materiál do skříně a vrátila se se "špulkou". Kdysi jsem si ji z nostalgie koupila a založila. V dětství to byla moje oblíbená činnost. Tehdy šlo opravdu o starou dřevenou špulku od nití se zatlučenými hřebíčky, ale fungovalo to stejně ;)  Chvíli mi trvalo než jsem si vzpoměla, jak začít. Když se vysoukalo pár prvních centimetrů, předala jsem dílo k pokračování. Jsem zvědavá, jestli MMD bude stejně nadšená a jak dlouho vydrží ruční práce konkurovat sims3 :) Přemýšlím, co by se z toho dalo případně vytvořit... Až na jeden pokus o polštář z toho nikdy nebylo nic jiného než zavazovátko do vlasů buď mých nebo nějaké panenky a nejspíš to tak skončí i teď, ale proč ne?;)

konečně

jsem na stránkách Vlnap našla správnou barvu na "matching" deku do našeho obýváku, z kterého se v zime stává pro mně příliš chladná místnost a tak večery trávím v kuchyni. Ta je ale poměrně frekventovaná - lidově řečeno "furt tam někdo courá do ledničky" a tamní gaučík je na mé každodenní usínání u televize veeelmi nepohodlný. Ta barva se jmenuje terakota

K ní jsem přiobjednala již osvědčené : červenou, oranžovou, šafránovou a žlutou. Nově přibyla béžová.

Rozhodování o vzoru nebylo úplně snadné, ale nakonec padlo : summer garden granny square spojované as-you-go vše podle Attic24.
Takže nejdřív 108 čtverečků....

                                                                                      ...to be continued ;)

"mamííí,

udělal jsem hovínkóóó" slýchávám téměř každý den a většinou stereo nebo velmi krátce po sobě s upřesněním, kdo nahoře a kdo dole - myšleno horní nebo dolní koupelně. Poslední dobou si pokaždé neodpustím poznámku, že by to mohl zkusit i sám. Neumí. Spíš nechce. Takhle je to pohodlnější a k čemu by nakonec ta máma byla dobrá, že? ;) Snad z toho časem vyrostou. Ještě pro tentokrát ale "už letííím" :)

když MLT

tvoří chce to vážne silné nervy ;) První várku perníčků jsem upekla sama s tím, že oni budou mít inspiraci pro tu druhou. Hned po příchodu ze školky se na ně vrhli a téměř všechny stačili sníst než já jsem rozválela těsto na jejich vykrajování.  To je sice zaujalo,  ale než se dva plechy upekly, dorazili zbytek mé várky :(
Dnes se po návratu z venkovního řádění na sněhu s vervou vrhli na zdobení toho, co zbylo z jejich ;)
Rychle připít kakaem

a jdeme na to

hotovo ;)

už na sobotu

v noci lehko nasnežilo... advent je tady. Rychle sklidit podzimní výzdobu. Odnést podzimní krabici do sklepa a vynést tu vánoční. Tentokrát je lehká. Měním téma výzdoby z červeno oranžové sobí na stříbrno bílou andělskou a tak zásoby ještě nejsou moc velké ;)
věnec

andělé tam jsou ;) jen jsou špatně vidět

lepší? ;)

a nové "úlovky" z výletu do tržnice v Lipencích na krbové římse

dnes

se mi ukrutně nechtělo s MLT na jejich cvičení. Pádných důvodů bylo hned několik - zima, špinavé bundy a boty, které nestihly  po umytí po příchodu ze školky uschnout, ... Ale, abych svoje dítka nezanedbala, vrhli jsme se společně na kreslení. Teda oni dva podle mého zadání. Musím říct, že je to opravdu chytlo. Mně už dávno došly nápady a oni by kreslili a kreslili :)
postavy - iniciativně přidaná vlajka ;)

stromy - opět z vlastní vůle přidaní opřenci ;)

a 2x rodinka z období těžkého matriarchátu :))

kávovar

je v servisu. Bez ranní kávičky funguji velmi neochotně. Dnes ráno jsem po rozvezení dětí a vypravení návštěvy na vlak cestou z nádraží kolem shopping mallu s mojí oblíbenou kavárnou dostala nápad. Tentokrát nazavolám kamarádku, ale MDH. Celkem ochotně mé "pozvání" přijal. Byla jsem sice na místě o něco dřív, ale aspoň jsem stihla zkontrolovat stav zimního zboží v prodejně sportovních potřeb ;) Dokonce se mezitím uvolnil stolek, jediný, s velmi pohodlnými křesly ve velmi příjemném zákoutí. Tall americano - to bylo přesně to jsem potřebovala. S MDH jsme probrali pár organizačních věcí, on stihl přečíst noviny a já telefonát s kamarádkou. Idylka. Rande. A pak šup návrat do reality -  nákup potravin a rychle vyzvednout MLT ze školky. To už jako obykle sama ;)

měsíc

utekl jako voda a já ne a ne se dostat k psaní. Nemám múzu. To kdysi řekl o svém kreslení či spíš momentálním nekreslení jeden přítel MDH. Tehdy na dotaz, co dělá, odpověděl, že žebrá na Robsonu. A proč? Protože nemá múzu.  U mně tedy rozhodně nehrozí žebrání - aspoň doufám. Vlastně nehrozí nic. Jen je mi trochu líto, že nejsem schopná si nějak líp zorganizovat čas. A to nejde jen o psaní. Už po stopadesáté si slibuju, že se polepším. Múza nemúza ;)

vařila myšička kašičku

a já stravu pro rodinku. Přesně jako ta nekonečná myšička. Někdy mám pocit, že nedělám nic jiného než rozdávám jídlo. Ať už vlastnoručně uvařené, upečené, namazané nebo koupené určené přímo ke konzumaci. Sklízím obaly, drobky, zbytky a myju nádobí, resp vkládám a vykládám z myčky , mé věrné kamarádky. Stejně věrných kamarádek mám ještě pár. Pračka, sušička. Všechny rodu ženského. Ale abych nekřivdila, i s vysavačem je to vztah na tykání. Občas se mi zadaří, že uff ! Je všechno hotovo!  Přístroje tiše hučí, MDDs se učí, MLT si sami hrají, MDH si někde sportuje, na stole ani pod ním nejsou drobečky a nikde v mém zorném úhlu není nic k akutnímu zpracování. Rychle kávičku, aspoň uvařit, když už ne vypít, než se zase ozve mamííí! ;)

Jako každý jiný

i ten letošní podzim padají kaštany a stejně jako každý jiný rok i letos je to neskutečné lákadlo pro děti. Nasbírat co nejvíc a vyrábět zvířátka. Nestěžuju si, vždyt  ty moje jsem k tomu postupně z jakési nostalgie přivedla sama. Pamatujete?

Je mi líto, že právě tahle knížka mého dětství skončila v propadlišti dějin. Tam bylo inspirace! Vždycky mi jako malé bylo líto, že s kaštany, které jen vykukují z pichlavé šlupky se nedá pracovat a že nemužu vyrobit opravdového Kaštánka ;) Ani letos jsme se do jeho výroby nepustili a skončili u klasiky. Tak kaštany, párátka, špejle, provázek, nebozízek,nůžky, velká dávka trpělivosti s nemotornými prstíky nedočkavců a ta-dáá ;)

Jsem zvědavá, kolik sezon mne ještě čeká. Tahle byla třináctá ;)

"Just another stage"

Dnes jsem absolvovala pohovor s učitelkou, která přesně takhle popsala MLTB. Že bych jí to zítra vzala ukázat? Mám vlastně "tabulkové" dítě. Jen nevím jestli z toho mám mít radost ;)

ta-dááá

Konečně vysvitlo sluníčko. I já jsem byla ochotná jít ven na procházku. Vyrazila jsem s MLB pro kytky na louku nad rybník. Foukal sice vítr, ale sluníčko se snažilo. Já trhala a MLS se věnoval ryze chlapecké záležitosti - lovu lučních kobylek. Ty už byly zřejmě po sezoně unavené, takže i s jednou rukou byl občas úspěšný;) Celkem hezká půlhodinka. Občas je prima být jen ve dvou. Doma jsme spolu všechno naaranžovali a těšili se z toho, jak se nám to povedlo ;)

takový obyčejný

den. 6.50 budíček. První já. Hygiena, oblečení, nalíčení. Probrat všechny děti a přemluvit ke spolupráci ty nejmladší. Snídání. V jeho v průběhu nezabít MMD, která neví, co na sebe a ve skříni má tak neskutečný chaos, že cokoli vytáhne je nepoužitelné, nekřičet na hádající se MLT a být milá na MOD, aby se náhodou hned po ránu nerozčílila. Fofrem zjistit na netu, kdy jede autobus do školy MMD, nahnat MLT do šatny a do auta, nezapomenout kartáček na zuby do školky. 7.50 odjezd. Odevzdat jednoho ve školce, s druhým zpět do auta a fofrem ranní špičkou vyzvednout MDH v servisu, kam ráno vezl druhé auto. Domů. Napsat omluvenku učitelce, najít rovnátka a šupem pro MDD do školy. Při té příležitosti zjistit, co se špatnou velikostí uniforem. V deset ortodoncie. Naštěstí nebyl nával v čekárně a všechno proběhlo nečekaně rychle. Po cestě zpět do školy nabrat doma manžela a další dítě. MDD odevzdána ve škole a my pokračujeme do školky platit školné. Vyřízeno. Domů. Provést pokus o vyčištění ucpané WC mísy. Nic moc. Ohřát oběd pro MDH a polovinu MLT. Do školky pro druhou polovinu. Cestou domů zařídit zalaminování průkazky a koupit "něco" na ten záchod. Konečně doma - to byl výraz MDH , který čekal v cyklistickém oděvu připraven vyrazit na svůj okruh. Ještě rozdat svačiny a teď tu sedím a přemýšlím, co dál. Den ještě zdaleka nekončí... :))

blíží se

podzim. Ne, že bych ho měla ráda. Chlad, déšť, vítr... nic pro mou teplomilnou osobu. Čím dál tím víc chápu každoroční tátovo chmurné "a jdeme do zimy", které jsme koncem prázdnin jako děti slýchávaly. Ale ano, i podzim má své kouzlo. Přes den ještě teplé sluneční paprsky, krásně zbarvené stromy, zvláštní vůně vyhřáté a pomalu chladnoucí přírody. Nejvíc se ale z celého podzimu těším na výzdobu. Takhle vypadala jedna minulá...

I na tu letošní už dorazil první počin

že nevíte, co to je .... tak vydržte! jen prozradím, že jde o moji srdcovku - výtvor Jitky J.

po dokončení

mého zatím posledního háčkovaného polštáře jsem zase přemýšlela, že... až budou děti větší ( a nebudou se válet po gauči jako smyslů zbavení ) naaranžuji své výtvory a budu se kochat. Až zvládnou ráno pustit televizi (a nebudou mi v šest ráno chodit říkat, že nemužou spát), klidně si dosním své sny. Až tu nebudou pobíhat a pokřikovat, pustím si a poslechnu! některé moje kdysi oblíbené cédéčko. Až v sobotu odpoledne vyrazí s kamarády, dočtu všechny knížky. Až si v neděli odpoledne uvařím kávičku (beze strachu, že mi ji kolem běžící potomek vyleje) a uvidím celý film pro pamětníky... Až tohle všechno nastane, bude tu smutno.

... rozkládám polštáře. Materiálu a inspirace je dost ;)

před pár týdny

jsem při hledání inspirace narazila na nepřeberné množství vzorů a to doslova a do písmene - rozkliknutí každého názvu, prohlédnutí a zavření by zabralo patrně hodiny. Začala jsem pomalu probírat oddělením granny squares a našla výzvu jménem easy daisy granny square ;) Po několika pokusech se zadařilo a tak nastalo nadšení a problém, co s tím? Naštěstí jsem ve skříni našla výplň polštáře. Ještě malé váhání o barevnosti a rychle začít...



do návrhu zadní části se pustil i MDH ;)


a výsledek? já jsem spokojená ! ;)

...jen fotografovat kdybych se naučila ;)

"kdy už

máma odjede?" ozývá se už léta pokaždé, když vezu kterékoli své děti k babičce na prázdniny. Ani letos MLT nezklamali. Celé odpoledne se ujišťovali, že opravdu pojedu už před večeří domů a opravdu tam nebudu spát. Jasně. Pamatuji si své dětství a kouzlo, které měly prázdniny s babičkou. Jasně. Jsem ráda, že není problém s odloučením, že se jim nestýská, že jsou v dobrých rukou a spokojení. Jasně. Je úžasné, že mám pár dní jen pro sebe. Ale. Ale přesto to vždycky trochu zamrzí. To je ten život se mnou opravdu tak strašný? ;)

miluju

koupání v moři. Vlny. Velké vlny. Takové, na kterých se dál od břehu dá krásně houpat na zádech. Takové, ve kterých se dá dojet po břiše až na mělčinu. Ano, i takové zcela nedámské činnosti jsem schopna ;) Pravda kousek stranou od lidí. Nejen proto, že vlasy mám po dojezdu plné písku a přes obličej a většinou si nejsem jistá, zda plavky jsou tam kde mají být, ale navíc jsem se přistihla, že se u toho směju. Idiotsky? Infantilně? Blaženě! Léto budiž pochváleno!

cestovní

horečka pomalu nastupuje. Poznám to podle toho, že začnu sepisovat seznam a v hlavě sumírovat, jaké oblečení si vezmu já. To musím mít vyřešené jako první. Pak podle seznamu začnu dokupovat (hlavně opalovací krémy a vybavení lékárničky). Později začnu věci ze seznamu snášet na jedno místo. Jako poslední shromažďuji oblečení dětí - hlavně těch menších. MOD si od loňska balí sama. Nemám sílu na vysvětlování, co všechno s sebou na deset dní nepotřebuje ;) Vše se snažím, co nejvíce oddálit. Jinak hrozí, že začnu zmatkovat, co všechno nemám. Takže kufry (jeden MOD, a dva zbytek rodinky) přijdou na řadu až večer před odletem. Chvíle napětí, zda se všechno vejde a nepřekročí povolenou váhu. Uff. Doufám, že i letos se mi to povede.

dlouho

jsem přemýšlela, do čeho háčkovaného bych se měla pustit. A pak mi padlo oko na můj příruční "sklad přízí" a bylo rozhodnuto - taška. A jak jinak než inspirovná Attic24. Ideální zpusob, jak spotřebovat zbytky přízí různých barev a zabít tak nejméně dvě mouchy jednou ranou. Mít tašku, uklidit, vytřídit příze, zahánět spánek u tv a hlavně háčkovat!!! - tééda- až pět much jsem napočítala :) Tak hurá do toho! Dlouhé sloupky rychle přibývají, postup snadný. Problém nastal jen s dokumentací. Foťák s sebou odvezla MOD na cyklistický výlet. A mírné zpoždění zavinila dodávka knoflíků od výrobce ;)

btw MDR ;)
Nakonec všechno dobře dopadlo ;)

nemám

moc ráda uklízení věcí, které jakoby nikam a nikomu nepatří. Ty všech a nikoho - nabíječky, balící papíry a stužky, nůžky a nůžtičky, pravítka a úhloměry...- a takové ty, co člověk - v naší domácnosti já - sebere tu z podlahy, tu se stolu či kuchyňské linky. Kupím je na pár místech a čas od času musím sednout, roztřídit a roznosit do správných místností, šuplíků, krabic a krabiček... Zajímavé, co všechno najdu a jak nic z toho nikomu nechybí. Často mne napadá, že kdybych to všechno vzala a vysypala rovnou do popelnice nikdo si ničeho nevšimne. Ale nebyla by škoda těch sponek a gumiček do vlasů, korálků, knoflíků, mincí, pomád na rty, dílků skládaček a stavebnic, ruzných zavírátek od fixů a propisek, samolepek, vizitek, žvýkaček, vzácných kamínků, bárbínových botiček, petshopákovských obojků a mašliček, autíčkovských koleček, kindervajíčkovských překvapení, přívěsků na klíče a mobily, reklamních tretek... ? :)

nedávno

jsme byli na návštěvě. Já a MLT. U kamaráda ze školky. Sice se už skoro dva roky stýkáme i mimo školku, ale doposud to bylo na neutrální půdě. Kluci byli na sebe strašně natěšení a tak chvíli trvalo než se nám je podařilo jakž takž zklidnit a odeslat do hostitelova pokojíku bez toho, že by hrozila okamžitá demolice. Uff. Konečně jsem se koukla kolem sebe. Z kouknutí se stalo velmi zvědavé a jistě velmi nenápadné ;) rozhlížení se po kuchyni, hlavním pokoji a zahradě. Po chvíli mi došlo, kde se bere můj zájem. Uvědomila jsem si, jak moc se to tam zařízením, vybavením ... to ne. Teda vlastně taky, ale zní to divně... spíš... naladěním. Podobá se naladěním, stylem majitelce. Nikdy mne to u nikoho tak nezaujalo. Nejsem designér a vůbec si netroufám popisovat odborně styl. Osobně bych to nazvala upravená pohoda. Přemýšlela jsem i dalších domovech, které jsem navštívila... Nevím. Každopádně moc bych si přála, aby i na mé návštěvy to u nás doma působilo stejně "já".

"já, pane?

Já ne, pane." "A kdo, pane?" "To námořník číslo dva, pane." Hra. V naší domácnosti v upravené podobě velmi častá. Kdo si otřel prstíky od jahod o čerstvě vymalovanou zeď? Brácha. Kdo počmáral stejně vymalovanou zeď oranžovým fixem? Brácha. Kdo hodil sestřinu náušnici do odpadu umyvadla? Brácha. Kdo zkoušel nůžky na prostírání v obýváku? Brácha... Stejná odpověď se stejně bezelstným pohledem se stejnou samozřejmostí od dvou (skoro) stejných poťouchlíků. Proč se vůbec ptám ? Naivně si myslím, že se ozve "já"? A nebo mě baví ta hra? Nevím. Každopádně je to jedna z výhod mít dvojče - vždycky je po ruce někdo, kdo je schopen úplně stejné zhůvěřilosti. O co horší to v témže věku měla velká sestra. Na mimino v kočárku se těžko něco svádělo. Musela, chudák, používat průhledné " Já ne, to bubák" :)

měsíc

uplynul a já našla chvíli a rozhlédla se kolem sebe a kolem domu ;) Přes všechny ty deště, větry a horka, přes moji spíš nepéči než péči, přes nájezdy slimáků a hrabání koček vykvetla další "vlna"

weigelie a kontryhel a pivoňky


kručinka a kosatce

a dvě bezejmenné ;)


a zase jsem neodolala vůni a přinesla ji s sebou domů... škoda, že není cítit ;)

už dlouho

jsem přemýšlela, jak zútulnit zákoutí na verandě. Koupit sedák vhodných rozmerů se ukázalo jako nemožné a tak nezbylo než se do toho pustit vlastníma rukama.


K urychlení realizace přispělo teplé počasí, odjezd MDH a smutný fakt - likvidace prodejny galanterie - jediného prodejce merina v mém dosahu - s tím spojený 50% výprodej a tím pádem výhodný nákup materiálu - příze hnědé barvy. O vzoru bylo rozhodnuto rychle - oblíbený summer granny square. A "projekt lavička" startuje ;)
Spousta práce byla na samotné výplni...

Mezitím se zadařilo na keramických trzích, v květinářství i v ikea. Ještě fofrem vypnout pár hvězdiček....



K dokončení zbývá už jen krůček, ale zdá se, že docházejí síly a hlavně červené krvinky ;) ...

Hotovo !
V celé své kráse ;)

polovinu roku

máme skoro za sebou a občas už dochází k tomu, že potřebuji zapsat něco do kalendáře na příští rok. Při hledání mamadiáře na rok 2011 jsem na stránkách Patagonie narazila na výzvu. Jednak skutečnou a jednak, pro mne, i obraznou a to napsat motivační dopis. Nikdy jsem nic podobného nedělala. Při posledním zaměstnávání se stačil životopis. Časy se mění....

Přemýšlím, proč nebo čím bych pro někoho mohla být užitečná. Chce se mi pracovat, zkusit dělat něco nového. Ne, že bych si připadala přímo nevytížená, ale s přibývajícím věkem dětí ubývají povinnosti přes den. Myslím si, že jsem celkem spolehlivá a zodpovědná, s víceméně prověřenými organizačními schopnostmi. Řídím auto, používám PC a v krajním případě jsem ochotná promluvit anglicky. Nevím, jestli tohle může stačit. Navíc si nedovedu představit, že budu někým řízená a kontrolovaná. Zvykla jsem si plánovat čas dost samostatně a případný zásah (nedejbože kontrola) MDH ve mne vyvolává skoro nelibost. Nejsem si jistá, zda jsem týmový hráč, lehko mne stresuje, když nejsem schopná včas nebo dobře splnit úkol. Už převládají negativa? Podtrženo, sečteno, asi bych se neměla pokoušet ani o ten dopis :))

můj první

háčkovaný projekt éry "po attic24", tím chci naznačit, že jsem tvořila už dříve, ale o tom jindy ;), byla rovnou deka. Dávno jsem po nich pokukovala a nikdy nesebrala odvahu nakoupit materiál a začít. Až úplně "blbuvzdorný" návod mě přiměl k akci.

Takhle to celé začalo

pokračovalo....



a pokračovalo...



... a hotovóóó
cca 120x170cm v celé kráse ;)


celé to trvalo zhruba dva měsíce ( včetně průtahů spojených se špatně odhadnutou spotřebou a nedostatkem materiálu) Fakt je , že jsem po večerech nedělala nic jiného a s háčkem jsem si připadala téměř srostlá, ale stálo to za to, ne? ;)